À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ještě v půl osmé to v Eternii na koncertu italských screamerů URAGANO vypadalo celkem smutně. Vedle dvou obvyklých podezřelých, které tu najdete na každém koncertě, tu byla ségra bubeníka a mamka basáka z prvních hrajících - BLISTERER. To se ale zhruba patnáct minut před výkopem začalo rychle měnit a Eternia se celkem uspokojivě zaplnila.
BLISTERER vykopávající úderem osmé tak mají na premiéru důstojné auditorium. Kapela, v níž se setkává Petr (LILIxELBE, XAKROV7, HYACINTH) třímající basu i mikrofon, Marián (DECULTIVATE, XARKOV7, BODLIAČ, …) u bicích a Vajco (NULAJEDNANULANULA) u kytary, na sobě nedává znát nějakou nervozitu z prvního koncertu. Jakmile odpálí první skladbu, je jasné, že půjde instrumentálně sebejistý set se spoustou super nápadů. A aby taky ne, všichni jsou už dost ostřílení borci.
Stylově jde o parní válec, který jde naproti hlavně chaotickému hardcoru. Po většinu času na kapelu koukám z boku, kde je velmi solidní zvuk a mohu se tak kochat opravdu pestrou škálou nápadů. Valivé pasáže mají potřebný tlak, kytarové skřípance zase dostatek neurotické atmosféry. Závěr patnáctiminutového koncertu tvoří dvě atmosferičtější skladby mířící nějak posthardcorové temnotě, kde se kytara často vydává do výšek, zatímco Petr drží spodek. Tady je silně cítit hudební prostor Vajcovy další kapely NULAJEDNANULANULA. Nálada je melancholičtější a trochu víc emo. Za mě velmi důstojný vstup na scénu. Zatím krom live videa není venku žádný oficiální materiál, ale nahrávka už vznikla a vydání se plánuje.
Screameři URAGANO na tu jdou s italským temperamentem. Začátek je horkokrevný a vypjatý. Taliáni se základnou v San Remu útočí standardním arzenálem žánru. Hektické řvané útoky s vypjatými nervními kytarovými motivy se střídají s uvolněnými pasážemi, kde se spíše pracuje s deklamativním vokálem a melancholickými brnkačkami. Použití syntezátorů je kapitola sama pro sebe. Je tu pár míst, kde jsou hammondky nebo noisovější zvukové stěny, které jsou naprosto skvělé, ale jakmile rejstříky zabloudí to papundeklových synthů, začíná to být poněkud otravné. Oproti desce tu však po většinu času nejsou syntezátory tak výrazné a to se vlastně týká i baskytary, která je na desce velmi často dost dominantní.
Při dvojkladbě „Djent“ je ten zvuk kláves opravdu zvláštní, neboť kytary jedou téměř shoegazovou linku, vokál je rozervaný a intenzivní a klávesy jedou zvuk, který si vypůjčily z nějaké indierockové pohodovky. Závěr setu je řádně vyhrocený. Kytarista nejdříve leze na trámy držící střechu Eternie a následně přes jeden trám ve výšce snad tří metrů pokládá vazbící kytaru. Ve výsledku vlastně super koncert, jen to mohlo být o něco kratší.
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.